Evropská komise vydala svou zprávu o konkurenceschopnosti starého kontinentu. Letos se zpráva zaměřila především na tři hlavní body: rostoucí sílu Čínské lidové republiky na světových trzích, konkurenceschopnost v automobilovém průmyslu a vliv národních vlád na rozvoj konkurenčního prostředí.
Tentokrát určitě zvedla četba pravidelné studie mnohé z bruselských úředníků z jejich poklidných křesel. To, co už si pár měsíců cvrlikají vrabci na střeše, teď viděli černé na bílém. Čína už není tou podivnou komunistickou zemí kdesi daleko na východě Asie, ale stává se z ní velká a ekonomicky sílící velmoc, která může přidělat vrásky na čelech ředitelů evropských firem. Ve stínů těchto faktů pak zůstala i další, neméně zajímavá zjištění, jež studie přinesla.
Zaspání se nevyplácí
Čína, která zaplňovala Evropu laciným a nekvalitním zbožím, jež vyrábějí stovky neškolených dělníků, to je obrázek patřící minulosti. Čínské továrny a firmy disponují vysoce školeným personálem, a přesto jsou jejich produkty a služby mnohem levnější než od evropských a severoamerických konkurentů. A to ve srovnatelné kvalitě.
Čína je v současnosti čtvrtým největším exportérem zboží na světě: export vytváří 31 % hrubého domácího produktu této velmoci. Pro Evropskou unii představuje Čína druhého největšího obchodního partnera, přičemž vzájemná bilance z roku 2002 přesáhla 10 mld. EUR (307,95 mld. Kč) ve prospěch Číny.
Čínská vláda se snaží, seč může, udělat ze své země lákavý cíl zahraničních investic, což se jí také daří. Úspěšným příjemcem je hlavně IT sektor, konkrétně výroba osobních počítačů a telekomunikačních technologií. Před dvěma lety činil objem těchto investic 52,7 mil. USD (1,21 mld. Kč). To je dvakrát více, než přijímá od zahraničních investorů střední a východní Evropa a patnáctkrát více než Indie. Nejčastějšími investory jsou čínské komunity z Hongkongu a Tchaj-wanu. Evropské státy se pochopitelně snaží na tomto boomu participovat, ale zpočátku tomu tak bylo jen kvůli tamější levné pracovní síle. Nyní už většině investorských firem došlo, že podcenila čínský potenciál, protože jim z krajíce ukusuje někdo jiný. Zpravidla to jsou konkurenti z jiných částí naší planety, nebo velké domácí koncerny.
Věda v boji s konkurencí
V souvislosti s konkurenceschopností jsou znepokojivá i zjištění z kapitoly vliv národních vlád a celého veřejného sektoru na tuto část hospodářské politiky a na investice do výzkumu a vývoje.
Veřejný sektor sám o sobě zaměstnává velké procento práceschopného obyvatelstva: například ve Švédsku 32 % všech pracovních míst vytváří státní a místní správa. Náklady jednotlivých vlád jsou také zajímavých ukazatelem. Třeba v České republice tvoří podle studie více než 60 % HDP. Ne vždy se dokáže takto „provládní” ekonomika přizpůsobit velmi rychlým změnám na světových trzích.
Evropské vlády vesměs cíleně podporují výzkum a vývoj, a to vzrůstající měrou i v soukromých firmách a organizacích. Nicméně Evropa stále zaostává na tomto poli za Japonskem nebo Spojenými státy americkými. Zatímco EU spotřebovala na výzkum a vývoj kolem 2 % HDP, v USA to byly 2,5 % a v Japonsku dokonce procenta tři. Na tuto úroveň by se měly členské země Unie dostat snad v roce 2010. Studie jednoznačně upozorňuje na to, že by výdaje do vědy a výzkumu měly výrazně stoupnout i proto, že je to jeden ze způsobů, jak se čelem postavit konkurenci a dohnat ji.
– čzb –
Článek je uveřejněn ve spolupráci se serverem Svět hospodářství.
Follow
