Reklama

Češi, děkujem! – to vzkázali lidé z celého světa

Začátkem listopadu se na billboardech v Praze, Brně a v Ostravě objevily tajemné, ručně psané nápisy v cizích jazycích. Bez brandingu, bez webové adresy. Jednalo se o arabštinu, darí, ukrajinštinu a barmštinu. Nápisy si získaly okamžitě pozornost. Záhy se zjistilo, že všechny v překladu znamenají: „Češi, děkujem“.

Na sociálních sítích a v médiích se strhla bouřlivá debata. Lidé se ptali, proč je na nich napsáno právě tohle. Kdo a za co nám vlastně děkuje? „V první fázi bylo naším záměrem vyvolat veřejnou diskuzi a zvědavost. Nejvíc rozruchu vzbudilo arabské písmo, přitom bylo jen jedním ze čtyř,“ řekla Michala Langerová z agentury Bistro o třiceti bigboardech s cizojazyčnými nápisy. Snahou bylo i vyvolání diskuze v české společnosti a oslovení širší skupiny lidí. Těch, kteří běžně nesledují práci organizace. Kampaň se snažila je seznámit s konceptem rozvojové pomoci a jejího smyslu. Děkovné vzkazy měly přispět k tomu, aby lidé přestali vnímat svět a co se děje kolem nás zjednodušeně a stereotypně.

Nastolené téma „zarezonovalo“ českou společností a masovými sdělovacími prostředky. Kampaň se organicky silně medializovala, a proto mohlo být i následné odhalení doručeno prostřednictvím médií, která brzy přinesla jednoznačnou odpověď. Děkovné vzkazy vlastnoručně psali opravdoví lidé ze zemí, ve kterých pracuje společnost Člověk v tísni. Konkrétně se jednalo o vzkaz od holčičky Amal ze Sýrie, učitele Mohamada z Afghánistánu, pana Rudolfa z východní Ukrajiny a dobrovolníka Thet Mawa z Barmy. „Ukazujeme, kdo jsou lidé, kterým pomáháme. Kampaní jsme upozornili na to, že to jsou skutečné lidské bytosti – lidé, kteří se snaží vypořádat s těžkou situací, ve které se ocitli ne vlastní vinou. Nejsou to čísla nebo statistiky,“ vysvětluje Jan Mrkvička, ředitel Rozvojové a humanitární sekce Člověka v tísni. „Rozhodli jsme se propojit ty, kteří by se pravděpodobně nikdy nepotkali – dárce z Česka s lidmi, kterým pomáhají,“ dodává.

Na stránce www.cesidekujem.cz najdete kromě poděkování ze Sýrie, Afghánistánu, Barmy a Ukrajiny i další z Gruzie, Kambodži a Etiopie. To je ale stále jen zlomek zemí, kde Člověk v tísni pracuje. Češi v současnosti díky organizaci pomáhají ve 30 státech. Mezi těmi, kdo poslali vzkaz, je paní Turunge Misebo z Etiopie, která říká: „Díky Člověku v tísni už nemusím chodit pro vodu tak daleko. Je to pro mě velká úleva.“ Češi pracují v Etiopii přes 10 let a jen v oblasti, kde paní Misebo bydlí, přivedli vodu k asi stu tisíc lidí. Své díky vzkazují i děti a učitelé z válkou zničeného Aleppa. Češi tu podporují školku jménem Naděje, kde můžou děti alespoň na chvíli zapomenout na svá traumata. Člověk v tísni v Sýrii pracuje od začátku války.

Bigboardy byly poskytnuty zdarma a partneři kampaně pracovali bez nároku na honorář. Nejnižší nutné náklady šly z projektu Media4Development, jehož cílem je šíření informací o rozvojové a humanitární pomoci. Na kampaň nebyly použity žádné peníze od soukromých dárců. Ty Člověk v tísni využívá na pomoc lidem, jako jsou ti, kteří psali vzkazy „Češi, děkujem“.

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *