banner_left
banner_right
Knihy

Recenze knihy Nádherná rána

Manažerský román je útvar, který obvykle slouží dvěma účelům – vedle děje obsahuje i poučení. Někdy je ho více (pak je spíše populárně naučnou knihou), někdy méně a potom je románem především ve smyslu literárním. Kniha Moniky Pavlíčkové patří do té druhé skupiny. Čtenář sice nahlédne do zákulisí podnikání a obchodu, ale důležitější je děj a záplatka.

Upřímně řečeno, spojení úspěšných byznysmenů, golfu a nevěry není ničím extra originálním a v tom bych sílu knihy nehledal. Mě osobně nejvíce zaujalo – a zasáhlo – poznání, jak hluboce politováníhodní jsou ti lidé, na kterých často vidíme jen drahé automobily, obleky na míru a luxusní mobilní telefony. Zejména mobilní komunikace se v knize stává symbolem krutosti dnešní doby, kdy jsme na jedné straně stále k dosažení, ale na druhé straně za to platíme těžkou daň. Neboť tomuto telefonu nemůžeme uniknout a – to je na tom to nejhorší – ani většinou nechceme.

Hrdinové knihy nebojují v první řadě s nevěrou a jinými nástrahami, které přicházejí s materiálním dostatkem. Jejich hlavním nepřítelem je čas. Nevím, zda to bylo autorčiným záměrem, nebo jen citlivě vnímá prostředí, ve kterém se sama pohybuje, ale zápolení s časem zde dostává až podobu syrového thrilleru.

Název knihy se s tím může zdát v rozporu, pokud si neuvědomíme, že mluví nejen o jitrech, ale také o golfovém úderu. Zatímco ráno, jakkoliv pěkné, zde obvykle jen uvozuje další pracovní den, který by měl mít – ale nemá – třicet šest hodin, úder do míčku symbolizuje mysl soustředěnou na strategii a vnímající krajinu jen jako technický předpoklad hry.
Závěr není happyendem v tom smyslu, že se všichni umoudří a vrátí do svých domovů a ke svým partnerům. Hrdinové si berou čas na rozmyšlenou a to je to nejlepší, co mohou udělat. V tom žhne jiskřička naděje, že dříve či později začnou žít celý svůj život, nikoliv jen jeho část. Určitě si to zaslouží – v kontrastu s negativními postavami, které budují svoji kariéru na dobře zvládnutých stereotypech frází a vystupování, aniž by vytvářely jakoukoliv hodnotu, jsou hlavní hrdinové příběhu v podstatě pozitivní a sympatičtí lidé. Držme jim tedy palce.

Kniha Moniky Pavlíčkové jistě najde čtenáře především mezi lidmi, kteří popisované prostředí znají a pohybují se v něm. Pro ně by měla být zdviženým prstem a podnětem k zamyšlení nad vlastním „manažerským“ životem. Měli by si ji ale přečíst i lidé, vzhlížející k úspěšným manažerů a podnikatelům se závistí. Pokud dokáží vedle děje vnímat i detaily, možná zjistí, že skutečnost je trochu jiná.

O knize: zde

Miloš Toman

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *