Marketing

Spotřebitelský marketingový optimalismus a minimalismus

K napsání tohoto textu mě přiměly první výsledky výzkumu waste marketingu, tedy marketingového průzkumu realizovaného v 15 zemích EU zaměřeného na to, jaký odpad produkují domácnosti a jak jej marketingově využít.

Zhruba před 15 lety investigativní novináři v Německu, V. Británii a v USA (v ČR se začalo před 5 lety) a zejména pak novináři bulvárních novin, časopisů začali sledovat, co konkrétní celebrity a politici i senioři vyhazují do svých popelnic. Prostě a jednoduše se většinou uplacením popelářů nebo lstí zmocnili jejich popelnic a pak je vysypali na plachtu v Avii a ostřížím zrakem „chemické průzkumné jednotky“ sledovali, co tito lidé za 1 den, týden nebo přes víkend vyhazují do odpadků a z toho usuzovali na to, jak si žijí, jak se stravují a jaké věci kupují při svém postavení . Vznikl tak nový popelnicový, tedy garbage výkum spotřebitelského chování. Dokonce z odpadků novináři bez ohledu na hygienická rizika a nebezpečí usuzovali na jejich záliby, životní styl a preference a vše vždy dokládali fotografiemi hraničícími s nevkusem. Kdysi jsem o tom psal na http://www.m-journal.cz/blog/Cichovsky/?detail=26.

V současnosti, kdy odpady bývají označovány přívlastkem cenný, využitelný a dokonce bombasticky např. na setkání Mission INNOVATION v roce 2015 v Paříži jako surovina budoucnosti, se marketeři snaží v souladu s eliminací uhlíkové stopy klasifikovat odpady. Inovace zero – carbon technologií se podle indického předsedy vlády Narendra Modi’s musí stát mottem nikoliv pro vize, nikoliv pro mise, ale pro standardní realizaci spotřebitelského hodnotového optimalismu, potravinového optimalismu nebo dokonce spotřebitelského minimalismu. Co tyto pojmy znamenají?

V nové knížce Marketingový minimalismus v kap.19, str. 140 jsem vysvětloval, že spotřebitelský minimalista nezapleveluje svůj domov, svůj životní prostor value smogem, tedy zbytečnostmi, které pro svůj štastný – cool, in a sexy život prostě nepotřebuje a stejně tak kupuje jen tolik potravin a v takovém strukturovaném komoditním a brandovém složení, které sní a nevyhodí do popelnice. Spotřebitelský minimalista si totiž uvědomuje, že podle statistik OSN- UNICEF 28% populace dětí umírá na nedostatek jídla, že naše planeta není bezedná dojná kráva apod. a proto si vytváří svůj minimalistický životní styl v bydlení, koupi a konzumaci potravin a neroztáčí tak do závratné rychlosti svou spirálu konzumentarismu, jak trefně uvedl ve svém pořadu minulý týden V. Moravec. Všimněte si, že tito spotřebitelští minimalisté tedy optimalizují svůj konzumní způsob života a stejně tak optimalizují (ne tedy jen že minimalizují) své kupní chování, rozhodování a dokonce optimalizují nákupy potravin tak, aby jimi neplýtvali.

Celá řada lidí sympatizujících s názory spotřebitelských minimalistů se přiklání k životnímu názoru spotřebitelských optimalistů, tedy k těm, kteří kupují, mají- li na to a nežijí- li na hranici chudoby, to co skutečně potřebují a u potravin jen to, co skutečně zkonzumují.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je na straně jedné podvýživa největší hrozbou světového veřejného zdraví. Na světě jí v současnosti trpí např. 178 milionů dětí mladších 5 let a půl miliardy dospělých. Na straně druhé podle průzkumů z roku 2015 je v České republice asi
29 % dětí s nadváhou a zhruba 17 % dětí s obezitou. To rozhodně nejsou potěšující čísla. Navíc se za posledních asi 25 let počet obézních dětí ztrojnásobil.

Marketingové garbage výzkumy dokládají doslova plýtvání s potravinami, kdy v popelnicích najdete obrovská množství kvalitního jídla od pečených kuřat, kýt prasat, přes ovoce až po kusy salámů a rozpité láhve nápojů, včetně alkoholu. Kamery a fotopasti podobné těm, kterými se číhá na vzácná zvířata, pak zachytily děti ve školách i na sídlištích, jak hází do popelnic celé nerozbalené nebo nedojedené svačiny včetně ovoce a zeleniny, které jim rodiče připravili a k tomu přidávají obaly od kalorických nápojů, které si ve škole v automatech místo sváči mládež koupila, aby jejich mamka prostě neviděla a nehubovala. Popelnice se dokonce staly pro lidi bez domova a pro soustu seniorů vítaným zdarma zdrojem potravin. Existují dokonce čtvrti selského baroka – novostaveb, kam jezdí tito lidé městskou dopravou zdarma nebo na kole jako do samooobsluhy či restaurace a odvážejí si rádi vrchovaté tašky plné potravin v režimu Whoop – de – dooe, které si pak sami vaří a upravují. Dokonce v Praze existuje ilegální tržiště bezdomovců a seniorů s těmito zbytky potravin. Jeden člověk bez domova – Karel, mi ukázal xeroxovanou „homeless Kája kuchařku“, která po vzoru kuchařského experimentátora Ládi Hrušky vaří skvělá jídla ze zbytků, tedy v tomto případě frugalingovým způsobem z nálezů z popelnic. Jedna seniorka – paní Vlastička z Nuslí mi pak do výuky university třetího věku přinesla jako seminární práci svou vlastnoručně napsanou kuchařku nazvanou „Ňamky z popelnicových zbytků“ . To je realita, za kterou se skrývá, proč má smysl se zabývat a v rámci spotřebitelské výchovy popularizovat spotřebitelský hodnotový optimalismus, zkratka CVO (Consumer Value Optimalisms).

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč lidé v rámci konzumentarismu propadají nákupologii? Tyto otázky jsou stále častěji řešeny odborníky na kongresech a sympoziích, protože nákupy, nákupní šílenství např. při výprodejích, nákupní předvánoční horečka, nákupní záchvaty kupovat ve slevách apod. mají často doslova charakter nejen nemoci ale také dokonce vypěstované závislosti, stejné jako je gamblerství, alkoholismus aj. A ruku na srdce marketéři brandů, produktů prodejních jednotek neiniciujete právě Vy svými reklamami, PR produktů, slevovými akcemi aj. onen marketingem podmíněný konzumentarismus, doslova patologickou nákupologii a spotřebitelskou závislost na nákupech místo iniciace směrem ke spotřebitelskému optimalismu? Vím, že člověk myslí a přemýšlí a měl by při nákupech myslet…..ale neiniciují v něm a jeho myšlení marketingové podprahové udice slev, výprodejů, bonusů, soutěží kdo více a častěji nakoupí, ten dostane… apod. jako návnady a třpytky motivy ke koupi, které zvyšují sice obraty, počty prodejů a zisky ale na straně druhé podněcují patologickou až chorobnou nákupologii. Tomuto stylu propadají ne jedinci ale celé rodiny, které jdou do svého ne jednoho, ale šnůry obchoďáku ve smyslu “tour de nakupování“ kupovat na celé odpoledne jako by šli sportovat do arény, kde se snaží získat maximum slev, maximum bodů a jako basketbalisté, házenkáři aj. háží a háži i to, co nepotřebují do nákupních košů. Šťastni a spokojeni svým patologickým nákupním stylem, zkratka PCS, se vrací domů a tam se pustí do všech těch dobrot a jejich index tělesné hmotnosti, který v letech 1830–1850 vymyslel belgický matematik a statistik Adolphe Quetelet při práci na svém systému „sociální fyziky“ většinou roste a roste.

A protože lednice praská ve švech je třeba jí začít luxovat, aby byl prostor na další nákupy. Proto začíná patologické záchvatovité přejídání (BED). Záchvat přejídání je definován jako konzumace většího množství jídla než je obvyklé, a to v krátkém časovém období (méně než 2 hodiny). Během záchvatu pacient, všimněte si, že se mluví o nemocném pacientovi ztrácí kontrolu nad svým jídelním chováním a jí a jí a přibývá na váze. Přijde večer a pacient se nudí s manželkou, třeba u telky a začíná noční přejídání (Night Eating Syndrome-NES) či večerní jezení, kdy se jí po večeři nebo dokonce v noci po probuzení a to aspoň třikrát týdně. Ještě horším návykem je kontinuální jedení (tomu se říká Grazing), kdy se jedná o kontinuální konzumaci menšího množství potravy , zejména tzv. zobání lahůdek bez jakékoliv volní kontroly. Jeden marketér obchodního řetězce na školeních svých podřízených říká: “ prostě musíte v člověku probudit svou reklamou vášeň pro systematické celodenní a kontinuální žraní našich dobrot….“. Pro diagnostiku tohoto symptomu není primárně důležité množství konzumovaného jídla, ale ztráta kontroly nad jídelním chováním a nadměrným příjmem potravy.

barevny_bagel
Obr. To si nedělám srandu z králíků ani spotřebitelů, to je realita – nahozená marketingová inovační udice na dětské konzumenty Zdroj: http://www.today.com/food/youre-not-hallucinating-stunning-rainbow-bagel-sandwich-you-need-try-t51676

Prostě a jednoduše roztočená spirála konsumentarismu potravin je zdá se nezastavitelná a systém foot staging akceleruje, protože jídlo je: útěkem od problému, metrikou mého blahobytu, které si dopřeji, když na to mám, zahnáním nudy, vyplnění volného času, zaměstnáním mozku, co dobrého si dám místo přemýšlení nad…, zahnáním zbytečného pohybu vyjma toho k lednici a pod. by se daly vyjmenovat další psychologické, sociální a dokonce psychiatrické argumenty. A jen výchovou spotřebitele k hodnotovému optimalismu lze zabránit preventivně zbytečným umrtím z důvodu obezity, infaktů, kouření, konzumace alkoholu apod. To je jen jedna miska vah kozumentarismu. Tou druhou je miska marketingového minimalismu, kdy marketéři by si měli být vědomi své společenské odpovědnosti podněcování a motivování k nákupům, neboť oni to jsou, kdo líčí ve jménu vyšších počtů, objemů nákupů, obratů a zisku prodejců a výrobců na zákazníka, kupujícího a spotřebitele třpytky a motivy pro koupi.

A chcete příklad? Dříve se běžně prodávaly na tuku pečené sladké bagely složením podobné českým koblihám. Ten, kdo neví co to je, koukne na http://www.today.com/food/youre-not-hallucinating-stunning-rainbow-bagel-sandwich-you-need-try-t51676. V rámci inovace marketéři inovativním marketingem vymysleli, že by se mohlo zvýšení odbytu zacílit na děti a protože ty mají rádi a chtějí vše barevné, cool, in a sexy, tak se v pekařství pekařství Bagel Store v newyorském Brooklynu začaly vyrábět a prodávat pestrobarevné bagely plné potravinářských barev a éček. Rychle se přidali další pekaři na celém světě, protože poptávka je jedním slovem obrovská. Od sladkých bagelů se inovační a inovativní marketing pustil do slaných a do standardního pečiva, které může být jakékoliv barvy třeba i duhové a tak rychlá občerstvení nabízejí barevné houstičky, bagety plné barviv – srov. obr. a šlágr letošního roku na rautech, párty, dětských oslavách narozek aj. což je v Německu, Rakousku, Anglii a ve světě a určitě skočí rychle do fastfoodů i ve střední Evropě.

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *