V roce 2003 dosáhle podíl mezinárodních společností na českém maloobchodním trhu 83%. Obchod se začal výrazně konsolidovat a trh opustilo několik zahraničních řetězců. Od té doby sice největší hráči nadále posilují, ale objevila se jim nová konkurence.
V předcházejícím desetiletí neměly globální společnosti na českém trhu vážné soupeře. Spotřební družstva byla nejednotná a místo toho, aby využila své už „vydržené“ pozice na českém venkově, snila o návratu do měst, jak tomu bylo před rokem 1948. Nové české řetězce zase měly málo zkušeností i kapitálu. Není proto divu, že pole opanovaly zahraniční firmy a ten nejdůležitější konkurenční boj se odehrával mezi nimi. Dalo by se tedy logicky očekávat, že i nadále budou udávat tón.
Tento vývoj však má svá úskalí. Objem tržeb se obvykle zajišťuje růstem prodejní plochy, zatímco kvalita prodeje a marketing zůstávají stranou. Hlavními zbraněmi jsou nové a nové prodejny, vyrůstající často v těsném sousedství konkurenčních obchodů, a nízké ceny. To je ovšem nákladná strategie, navíc s nízkou návratností investic. Zvláště supermarkety doplácejí na to, že neposkytují výhody hypermarketů, ale na druhé straně si nemohou dovolit ceny na úrovni diskontních prodejen.
Protože se jedná především o souboj kapitálu, tedy o to, kdo nejdéle vydrží dávat více než dostane, velcí hráči si hlídají jen soupeře své velikosti. Tím se mezi nimi stírají zásadní rozdíly a spotřebitel se řídí buď dostupností (nejbližší prodejna), nebo krouží mezi více obchody podle akčních slev.
Nízká efektivita a cenové války navíc přinášejí další nepříjemný důsledek: nízkou kvalitu zboží i prodeje. Hlasy, že v Německu, Francii či Velké Británii by si tyto společnosti ledacos z toho, co prodávají u nás, do regálů dát nedovolily, nejsou ojedinělé. A nejde jen o názory laiků.
Bahnitým rybníkem se tedy zvolna pohybuje několik líných kaprů, čekajících, jak to dopadne. To je ta pravá chvíle pro malé domácí štiky. Jsou mimo rozlišovací schopnost velkých řetězců a třebaže nedisponují srovnatelným kapitálem, mají minimálně stejně účinné zbraně – znalost zákazníka, blízkost k němu a mnohem větší pružnost. V potravinářském segmentu to dokazuje například expanze sítě Žabka.
Trh tedy není zdaleka tak plný a konsolidovaný, jak by se mohlo zdát. Štiky dokáží naším rybníkem pořádně zahýbat a v budoucnosti se máme na co těšit. Ostatně současná finanční krize ukazuje, že inovace jsou mnohem výhodnějším nástrojem pro dosažení obchodního úspěchu než peněžní kapitál. Bude tedy zajímavé pozorovat, jak se k těmto trendům postaví nejprestižnější fórum obchodníků, Retail Summit 2009. Zda jeho patnáctý ročník nebude jen oslavou kulatého výročí, ale také rozcestníkem na křižovatce budoucnosti.
Retail Summit 2009 se uskuteční ve dnech 3.-4.2.2009 v Top Hotelu Praha – detaily k jeho dvoudennímu programu jsou k dispozici na www.retail21.cz/rsummit/sessions/2009/cs/program/default.aspx. Na těchto stránkách jsou i bližší informace o podmínkách registrace a specifických možnostech účastnických slev.
– Miloš Toman –
Follow
