Nová studie KPMG, připravená ve spolupráci s The Economist Intelligence Unit, má jednoznačný závěr: firmy produkující filmy a hudbu vyhazují v boji s pirátstvím zbytečně vysoké sumy na pasivní ochranu (kódování atd.) a represi. Zástupci velkých společností, kteří se průzkumu zúčastnili (včetně šesti z první desítky světových mediálních koncernů podle obratu), totiž na jedné straně říkají, že většinou (81 %) při obraně před pirátstvím spoléhají na kódování.
Na druhou stranu ale také hromadně přiznávají, že každé nové kódování je vždy spolehlivé jen do doby, než je rozluští některý z hackerů.
Graf:
Jaké postupy používáte pro ochranu proti pirátství?
Je tedy evidentní, že by bylo mnohem lepším řešením využít v nabídce produktů možnosti, které dnes digitální technologie poskytují, a vzít tak pirátům vítr z plachet. Firmy by proto měly klást menší důraz na ochranu digitálního obsahu a raději hledat způsoby, jak vydělávat na digitálních filmech a hudbě místo pirátů. Tím, že to nedělají, přicházejí celosvětově o 8 až 10 miliard dolarů ročně.
„Hudební a filmové společnosti zatím nedokázaly najít proaktivní strategii. Ochrana je samozřejmě důležitá, ale tyto firmy dosud nedokázaly vyvinout nový obchodní model, díky němuž by nabídka pirátů ztratila na atraktivnosti. Stěžují si na Napster a podobné záležitosti. Proč ale Napster existuje? Protože ho zákazníci chtějí,“ říká k tomu Ashley Steelová, globální výkonná partnerka KPMG pro informatiku, komunikaci a zábavní průmysl, a dodává: „Filmový a hudební průmysl postrádá kreativitu a inovativnost při přípravě nových typů produktů“.
Jestliže se vrátíme k celosvětové nabídce, podle průzkumu KPMG 43 procent respondentů přiznalo, že dávají na trh v digitálním formátu jen část své produkce. Pouze 43 procent tvrdí, že je k dispozici většina jejich produkce a 14 procent informovalo, že svou produkci nabízejí výhradně digitálně.
V jakém rozsahu využíváte nové příjmy z digitálního obsahu?
Jedním z hlavních důvodů, které brzdí postup filmových a hudebních firem v této oblasti, je možná fakt, že si dosud na strategické úrovni nevyřešily, jaký obsah má být považován za duševní vlastnictví a jakou má hodnotu. „Jak se můžete posouvat kupředu, když nemáte svá on-line aktiva řádně oceněna? Digitální duševní vlastnictví musí být správně oceněno stejně jako kterékoliv jiné aktivum ve vaší rozvaze. A jeho ochrana by měla být považována za klíčový bod, který se řeší na úrovni představenstva,“ říká k tomu Steelová.
Studie však dává i určitou naději do budoucna. Většina manažerů se totiž vyjádřila, že považují digitální technologie do budoucna za slibný zdroj příjmů. Zároveň však mají obavu ze ztráty kontroly nad obsahem v okamžiku, kdy bude dán k dispozici on-line. „Digitální technologie podstatně zlevňují distribuci, ale zároveň zvyšují riziko komerčního pirátství,“ vysvětluje Steelová. Především u případů, kdy obsah překračuje hranice státu, se respondenti shodli na tom, že je velmi těžké duševní vlastnictví ochránit. Velká část manažerů dokonce řekla, že je to téměř nemožné.
Je digitální distribuce hrozba nebo příslib do budoucna?
Jaký je váš názor na ochranu duševního vlastnictví za hranicemi?
Follow
