Internet

Elektronická etika

Hovoří-li se o etice v podnikání, často je kladena otázka: „Co je přednější – etika nebo udržení existence firmy?“ Takto vyhrocený problém samozřejmě nepřináší jednoznačnou odpověď. Může nastat situace, kdy větším zlem je ztráta obživy mnoha pracovníků, než krok, který je sice legální, ale z etického hlediska pochybný. Často je ovšem toto dilema uměle vykonstruováno. Například u společnosti Enron, která je v této souvislosti často uváděna, nešlo o žádné existenční problémy, ale vedení firmy si nelegálním jednáním zajišťovalo vlastní výhody. Asi je jen málo lidí, kteří by o neetičnosti takového postupu pochybovali. A přesto se můžeme setkat s vážně míněnými postoji, které nepranýřují podvodné jednání jako takové, ale neschopnost jeho aktérů své činy dostatečně skrývat.

Jako následek podvodných jednání, korupčních skandálů a zhroucení velkých firem se neobjevilo jen odsouzení porušování základních etických norem, ale také zcela vážně míněné rady, jak v počítačové oblasti „zametat stopy“. V polovině roku 2002 přinesl německý Wirtschaftswoche návody dvou odborníků na zacházení s e-maily a dalšími elektronickými informacemi tak, aby nemohly posloužit případnému vyšetřování nelegálních postupů firmy. Tedy – ne jak zabránit podvodům, ale jak zabránit, aby se na ně přišlo. Několikrát je zde zdůrazněno, že nemáme při příchodu vyšetřovatelů mazat nepohodlnou elektronickou poštu. Samozřejmě ne kvůli nepřípustnosti maření úředního vyšetřování, ale protože tím prý vzbudíme ještě větší podezření a odborníci dovedou navíc smazaná data rekonstruovat. Myslím, že s podobnými návody se můžeme setkat i dnes.

Představme si, že by se v některých novinách objevil návod – nikoliv aprílový – jak zametat stopy po bankovní loupeži nebo jak zajistit, aby se nepřišlo na vraždu manžela či manželky. Skandál by jistě na sebe nenechal dlouho čekat. Proč však podobné, i když ne tolik drastické „rady“ projdou v oblasti elektronických informací?

Na počítačový svět je třeba stále pohlížet jako na specifickou oblast, která je sice už běžnou součástí našeho života, ale současně stále nese stopy své kolébky – technických a vědeckých laboratoří. Dnes a denně se můžeme setkávat s tím, že společenské souvislosti a etické problémy, spojené s využitím nějakého technického řešení, rozhodují jiní lidé, než autoři. Často jsou totiž jejich tvůrci svým zaměřením pouze na technickou stránku problému pro řešení širších souvislostí nezralí.

V oblasti počítačů a internetu, zřejmě z důvodů jejich zatím krátké historie, má stejně tak převahu řešení technických problémů nad otázkami etických principů a zásad. Hravé techniky zajímá daleko více, jak to udělat, než obecné důsledky řešení. Příkladem mohou být i hackeři, kteří většinou páchají své činy pod vlivem opojení ze svých možností a dovedností.

Znamená to tedy, že bychom měli zvýšit dohled nad autory softwaru a počítačových řešení, nebo že bychom je snad měli povinně školit v etice? To by jistě nebylo dobré řešení, víme, že zákazy v tvůrčí oblasti se mnoho nedosáhne. Výsledkem může být pravý opak – zlomyslná řešení, která budou už vědomě útočit proti pravidlům.

Cesta se ale nabízí v oblasti obchodních vztahů. Není-li poptávka, není ani nabídka. Poptávka na řešení a systémy, které mají skrýt nelegální činnost firmy, nemůže zcela jistě pocházet od společností řídících se etickými kodexy. Je nemyslitelné, aby takový podnik vedle etických zásad zakotvil pravidla zacházení s e-maily tak, aby nemohly být vyšetřovateli použity jako důkaz. Už samotný předpoklad, že firma bude vyšetřována a má co skrývat, je neslučitelný s etickým chováním a podnikáním.

Je pravda, že etické kodexy mohou být vyhlášeny i jako zástěrka, skrývající před veřejností skutečný stav věcí. Musíme si ale také na druhé straně uvědomit, že tento rozpor nemůže zůstat ukrytý před zaměstnanci. Buď s ním nesouhlasí a z firmy odejdou, nebo se přizpůsobí nové situaci cynismem a pohrdavým postojem k morálce. I na tyto situace jsou tvůrci připraveni a nabízejí elektronické systémy, kontrolující všechny pracovníky. Takové vztahy se samozřejmě dříve či později obrátí nejdříve proti zákazníkům a posléze proti vlastní firmě.

Nejlepším způsobem, jak dosáhnout toho, aby etické principy byly v souladu se skutečnými postoji a činny firmy, je kontrola veřejnosti. Požadavek na transparentnost je tedy samozřejmou podmínkou etické veřejné kontroly. Tomu může nejlépe vyhovět otevřená firma, komunikující nejen se zákazníkem, ale také s vlastními zaměstnanci a širokou veřejností. Stanovení etických kodexů je tedy pouhou podmínkou, otevírání firmy pak realizací těchto zásad. Lze si jen přát, aby tento vývoj probíhal rychle a rychle také přinášel své ovoce. Pak se nebudeme muset pozastavovat nad technickými řešeními a postupy, které mají za úkol skrývat porušování zákona či špehovat vlastní zaměstnance.

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *