Výzkum trhu

České lázně potřebují samoplátce

České lázeňství se potýká s poklesem návštěvnosti. Další ránu mu zasadila říjnová vyhláška zpřísňující pravidla pro předepisování lázní „na pojišťovnu“, která nejspíš úbytek klientů dále podpoří. Lázeňské odvětví tak musí upravit svou nabídku a více se zaměřit na neléčebné programy – wellness. Ty zatím preferují především cizinci, kteří jako samoplátci lázním přinášejí nemalé prostředky. I díky nim lázeňský sektor ročně přinese veřejným rozpočtům přes dvě miliardy korun. Informace přinesly studie KPMG Česká republika Analýza lázeňství v ČR a Lázeňská zařízení.

České republice je aktuálně registrováno 37 lázeňských míst, na jejichž území je v provozu téměř 90 léčebných zařízení s nabídkou přes 28 tisíc lůžek. Zájem o ně ale dlouhodobě klesá – od rekordního roku 2008, kdy se do lázní vydalo přes 380 tisíc pacientů, kteří zde strávili 5,8 milionu dní, se počty za pět let snížily na 360 tisíc osob a jen 5,4 milionu ošetřovacích dní. „Ani budoucnost lázeňských služeb není zrovna růžová. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví z loňského října upravující předepisování lázeňské péče totiž zkrátila počet dní léčby hrazených pojišťovnou a upravila i seznam hrazených výkonů.

„Na návštěvnosti lázní českými pacienty se to může projevit až 40procentním propadem. Pacienti tzv. na pojišťovnu totiž tvoří zhruba třetinu hostů, kteří využijí asi 2,5 milionu léčebných výkonů,“ vysvětluje Ondřej Špaček, Associate Manager, služby pro cestovní ruch a volnočasové aktivity, KPMG Česká republika.
Lék pro veřejné rozpočty

Lázeňský sektor patří k velkým přispěvatelům do veřejných rozpočtů. Za rok 2011 činil jeho přínos kolem 4,2 miliardy korun, tedy asi čtyři procenta všech přínosů cestovního ruchu. Spolu s návaznými službami zaměstnává téměř 16 tisíc osob na plný úvazek. Nejvyšší příjmy plynou z ubytování a gastronomie a lázeňské léčby ve formě přímých a nepřímých daní, odvodů na sociální a zdravotní pojištění, pobytových poplatků apod.

„Tyto příjmy na základě zákona o rozpočtovém rozdělení daní plynou převážně do státního rozpočtu, dále krajům a obcím. Téměř tři čtvrtiny přínosů pro veřejné rozpočty plynou do centrální úrovně, především do rozpočtů státu a zdravotních pojišťoven. V porovnání s jinými odvětvími je zde poměrně vysoká participace obcí na celkových přínosech, a to díky lázeňskému poplatku,“ doplňuje Ondřej Špaček.

Třetinu klientely tvoří cizinci
Jisté řešení poklesu návštěvnosti přichází v podobě samoplátců, zejména z řad cizinců. V roce 2011 do Čech za lázeňskou péčí přijelo 133 630 zahraničních hostů, kteří tak tvořili 37 procent všech pacientů.

„Tradičně jsme oblíbenou destinací pro anglosasy a občany zemí bývalého Sovětského svazu. Významní jsou pro české lázně také návštěvníci z arabských zemí, kteří přijíždějí ve větších skupinách a tráví zde i několik týdnů. Hlavním tahákem je pro cizince Karlovarský kraj, kam míří přes 90 procent lázeňských návštěv ze zahraničí. V ostatních regionech jejich počet spíše klesá,“ upřesňuje Ondřej Špaček. Skupinu samoplátců z 31 procent doplňují Češi, kterých bývá ročně okolo 110 tisíc.

KPMG-lazenstvi-2013.jpg

Zdroj: KPMG Česká republika

Léčba, nebo wellness?

„Očekávání od lázeňské péče se u českých a zahraničních klientů liší. Zatímco Češi lázně stále vnímají jako léčebnou instituci, cizinci vyhledávají spíše relaxaci,“ uvádí Ondřej Špaček.

V roce 2011 měla lázeňská zařízení téměř 350 tisíc wellness hostů, tedy asi o 90 tisíc více než v roce 2009. 60 procent z nich přitom tvořili právě cizinci. A opět většina, asi 280 tisíc, jich navštívila Karlovarský kraj. Zahraniční hosté v lázních také tráví delší dobu než čeští návštěvníci – z celkového počtu 1,42 milionu přenocování připadalo 79 procent právě na cizince.

„Čeští provozovatelé lázní se musejí zamyslet nad složením své nabídky a nad tím, jak si udržet zájem zahraniční klientely a přilákat tu českou. Příkladem jim může být Maďarsko, kde se nachází více drobnějších zařízení zaměřených na turisty, tedy s nabídkou wellness bez standardní lékařské péče. Kromě pomoci od neduhů těla by tak české lázně mohly ve větší míře začít nabízet i relaxaci,“ uzavírá Ondřej Špaček.

Čtěte také