Komunikace

Psaný projev – Jak zaujmout? (2. – tvorba proslovu)

V dnešní části seriálu o Psaném projevu bych Vám chtěl nabídnout postup tvorby proslovu a především body, které do proslovu zařadit, aby byl zajímavý, upoutal posluchačovu pozornost a především aby na tomto proslovu bylo vidět, že jste si s jeho tvorbou dali náležitou práci, že jste tedy mysleli na samotné posluchače. Jak jsem napsal v minulé části, i u proslovu velmi záleží na jeho přípravě a na přepisování nejen první verze.

Jak již víme ze školy, nejčastější literární útvary obsahují 3 základní části, a sice úvod, stať a závěr. Když se toto rozdělení používá v povídce, fejetonu a dalších literárních útvarech, proč by to mělo být v proslovu jinak?

a) začátek
Začátek musí v prvé řadě upoutat pozornost posluchačů. Na první vizuální dojem máme jen pár vteřin, na první slovní projev pak přibližně tři minuty. Jestliže v těchto nejdůležitějších minutách nedokážeme posluchače upoutat, bude nás v příštích minutách stát velké úsilí, abychom toto podcenění přípravy napravili. Většinou se to ale už nepovede. V následujícím textu se nezabývám řečí těla nebo modulací hlasu, ale pouze obsahem proslovu.

Musíme tedy nastartovat kontakt s posluchači, mluvit jejich jazykem. Samozřejmě se musíme představit, měli bychom představit téma našeho proslovu a také proč o tomto tématu hovoříte právě my. Je dobré ukázat také přínos proslovu pro posluchače.
Někdo začíná svůj proslov vtipem, ale nemyslím si, že je to ta nejvhodnější metoda ani na odlehčená témata (vtip je lepší přednést až ve stati). V závěru první části bychom měli také zmínit stručný přehled svého projevu.

b) stať (hlavní část)
Nejdelší část projevu, stať, můžeme začít například nějakou zajímavostí z oboru či určitými detaily zaměřenými na společné znaky posluchačů (detail o městě, kraji, povaze místních lidí,…). Tím hned upoutáme pozornost, nehledě na to, že posluchači ocení, že k nim nehovoříme naučenými frázemi, ale že jsme si dali práci a při tvorbě proslovu jsme na ně mysleli. Je také dobré vytáhnout posluchače z pasivity, například kladením otázek.

Důležité je stať strukturovat (například od obecných věcí ke konkrétním, či naopak), mít jakousi společnou niť proslovu a té se držet po celou dobu. Nejhorší je skákat z jedné věci na jinou a zase zpět. Už i čtenář by se v ději ztratil, natož posluchač, který nemá text před sebou a pouze poslouchá. Abych to uvedl na příkladu: v divadelní hře Divadla Járy Cimrmana Němý Bobeš se rychle za sebou střídá několik časových rovin. Herci poznamenají: „A on tedy řekl…,“ zavře se opona a když se otevře, objeví se jiní herci v jiných kulisách. Chvíli hovoří, načež se děj zase vrátí zpět to se opakuje několikrát v rychlém sledu za sebou. Tím, jak se zatahuje a roztahuje opona, divák už za chvíli neví, v které časové rovině se přesně nachází. Je to velmi dobře udělaný vtip, který by nám měl připomenout, že takovýto zmatek do proslovu vůbec nepatří.

Proslov by měl probíhat v přátelské atmosféře, i kritická slova se dají podat přátelsky. Posluchače musíme brát minimálně jako rovné partnery ne-li více, jakmile se budeme nad nimi povyšovat, vždy to bude na škodu věci.
O upoutání pozornosti jsem hovořil u zahajovací části proslovu i v minulém díle (graf zajímavosti textu). Ve svém projevu je zajímavé někdy udělat významnou odmlku nebo vyjádřit zajímavou myšlenku, ale nedokončit ji. V obou případech posluchač nedočkavě čeká na rozuzlení, které samozřejmě později musí přijít.

Velmi dobře vypadá, když zřejmé věcí podáme novou formou, ať již použitím jiných slov či přirovnáním. Těžko představitelné věci je lépe ukázat na věcech známých. Například informace, že rozloha Austrálie činí 7 687 000 km² posluchačům asi nic moc neřekne, ale když to přiblížíme způsobem, že je to plocha, která je skoro stokrát větší než Česká republika, posluchač si to hned dokáže lépe představit. Viděl jsem jednu pohlednici z Austrálie, kde velikost své země ukázali graficky. Obrys Austrálie byl zakreslen na obrysy jiných světadílů a států: Austrálie byla o málo menší než Spojené Státy, do Afriky by se vešla přibližně čtyřikrát a především Evropu by zakryla od Španělska, přes Balkán a Skandinávii až do Ruska – včetně Baltského moře a větší části Středozemního. Víte už teď, co znamená rozloha 7 687 000 km²?
U proslovu je velmi účinné používání vizuálních pomůcek, což představuje jakési „zhmotnění slov“. Není nic lepšího než když posluchači o něčem nejen slyší, ale zároveň to i vidí. Obzvláště u prezentací je důležité používání tabulek a grafů, které ušetří spoustu slov.

Proslov by na druhé straně neměl obsahovat laciné vtipy, urážky či napadání osob, které se samozřejmě hned nemohou bránit. Také dlouhý výčet nudných údajů snižuje rapidně pozornost posluchačů. V Divadla Járy Cimrmana tento nešvar projevů humornou formou přibližuje hra Posel z Liptákova (několikanásobný výčet výšky, tlaku, teploty a rosného bodu je v projevu použit pouze proto, aby vypravěč přiblížil, jaké měl krásné počasí).
Nejhorší je ale samozřejmě špatně zvolené téma nebo forma, která posluchače nezajímá a nebo nepřipravenost řečníka, který se snaží narychlo něco vymyslet. V případě, že Vás pořadatel poprosí, zda můžete přednést projev a nemáte dostatečný čas pro svoji přípravu, nepřistupujte na to! I kdybyste po tom toužili dlouho a i když byste za to dostali velmi dobré peníze!

c) konec
V závěru jsou nejdůležitější poslední věty a slova, která zanechávají dojem o celém proslovu. Je také dobré v závěru shrnout základní myšlenky projevu a říci důležitá sdělení do budoucna.

Proslov by tedy měl být originální, jedinečný. Připomenu dva autory proslovů, kterých si vážím a jejichž díla poznáte na první poslech: Marek Eben a Zdeněk Svěrák. To jsou autoři, kteří myslí nejen nad formou svého písemného či slovního projevu, ale především nad čtenáři a posluchači, kteří jsou na každém projevu ti nejdůležitější!
Když tedy dáte do přípravy projevu svůj čas, svoji osobnost, znalosti a Vaše konkrétní názory, nemůžete se setkat s ničím jiným, než s úspěchem.

Stručný přehled zlepšení a zhoršení proslovu:

1) zlepšení

  • kvalitní příprava (několik verzí projevu)
  • přátelská forma (i kritika se dá podat přátelsky)
  • posluchače brát minimálně jako rovné partnery ne-li více
  • určitými detaily se zaměřit na posluchače (detail o městě, kraji, povaze místních lidí,…)
  • upoutat pozornost (začátek projevu, vtažení posluchačů, významné odmlky)
  • na začátku stručný přehled projevu
  • strukturovanost projevu
  • podání zřejmých věcí novou formou (jiná slova, metafory)
  • těžko představitelné věci ukázat na věcech známých
  • používání vizuálních pomůcek („zhmotnění slov“), grafů a tabulek
  • jedinečnost, originalita projevu

2) zhoršení

  • laciné vtipy
  • urážky či napadání osoby, která se samozřejmě hned nemůže bránit
  • přeskakování z jednoho tématu na jiný
  • dlouhý výčet nudných údajů
  • špatně zvolené téma nebo forma, která posluchače nezajímá
  • nepřipravenost projevu

Příště: Informační materiály firmy

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *