Znamená recese nutně zvýšení nezaměstnanosti a snížení kupní síly? Počet pracovních míst se v době krize nesnižuje, říká ekonom Lukáš Kovanda (kovanda.blog.tyden.cz). Důvodem předpokládané zvýšené nezaměstnanosti je fakt, že pracovní místa se netvoří stejnou rychlostí, jako v době ekonomického rozkvětu. Tedy ti, kteří práci mají, se o ni nemusí bát více než kdy jindy. Nicméně, pokud žijeme v kapitalistických časech, vyhazov patří ke každodenním banalitám. Co však krize mění, je způsob zacházení – lidé si budou vážit i mála práce a nestěžují si, že berou málo.
Logicky tak nedochází ani ke snížení kupní síly, pouze k proměně priorit. Pyramida potřeb Abrahama Maslowa nám může naznačit jednu z možných cest. Základnu tvoří fyziologické potřeby – spánek, jídlo a sex. Druhou nejsilnější potřebou je potřeba bezpečí – a ta je v době krize silnější než v době blahobytu. Pokud lidé cítí, že neztratí zaměstnání (= pravidelný příjem), budou mít co jíst a kde v teple spát, mohou se věnovat dalším hodnotám – lásce, pocitu sounáležitosti s ostatními, rozvíjení sebe sama.
Pro vyhodnocení vlivu, jak velký dopad bude mít právě probíhající krize na vaše podnikání, je kromě jednání centrály (pokud se jedná o velkou společnost), stavu českého trhu, také postavení vašich produktů v rámci výše popsané pyramidy základních potřeb. Změnu postavení na trhu, repositioning, můžete změnit jedině pomocí komunikace. A protože lidé chtějí to, co vidí (vnímají), budou chtít i vaše produkty – pokud budou viditelné. Z tohoto hlediska zní škrtání komunikačních rozpočtů jako dobrá střela, ale do vlastní branky. I proto je výrok Libuše Šmuclerové v kontextu snižování investic do komunikačních plánů a mediálního prostoru varováním, na které se vyplatí nezapomínat: „Nejvíce se bojím toho, aby se v panice nezačaly dít věci, které pak roztočí události tak, že nepůjdou zastavit.“ (M&M).
Další otázkou je restrukturalizace. Podle aplikovaného Parretova pravidla, kde 80 % nákladů tvoří platy 20 % zaměstnanců a zároveň 20 % zaměstnanců generuje 80 % efektivních výsledků, je vhodné podívat se na strukturu vedení. Jsou schopní lidé tam, kde opravdu mohou rozvinout svůj potenciál nebo fungují jako nadelegovaní podřízení ředitele, který si povýšení vyseděl? Christopher Parkinson, syn Cyrila Northcota Parkinsona, autora slavných Parkinsonových zákonů, které jsou synonymem růstu byrokracie, nabízí svůj úhel pohledu: „Představme si strukturu společnosti jako dva trojúhelníky. První trojúhelník, velmi malý, znázorňuje lidské schopnosti. Nejschopnější lidé jsou v jeho úplném vrcholku. Vedle toho kreslím mnohem větší trojúhelník, který symbolizuje instituce, jež lidstvo vytvořilo. Jinými slovy, vytváříme větší a větší instituce, které již většina lidí neumí vůbec řídit.“ (kovanda.blog.tyden.cz).
Berte tedy právě probíhající krizi jako šanci, která pomocí Occamovy břitvy a principu KISS (Keep It Simple, Stupid) dokáže efektivně ozdravit společnost a zároveň ukázat nejúčinnější formu komunikace a propagace.
Follow
