Management

Cesta pravého vůdce

V materialistické společnosti, jakou ta naše je (nebo se alespoň tak tváří), může kniha, jejímž spolutvůrcem je dalajláma, vzbudit údiv: proč by se měl duchovní vůdce zabývat zrovna managementem? Vždyť mnozí manažeři považují svoji práci za výhradně exaktní obor. Naopak duchovní a sociální hodnoty jsou dnes v managementu často považovány za neutrální, ba dokonce za nežádoucí, směšné a naivní.

Přesto a nebo právě proto je kniha Cesta pravého vůdce (vydal v roce 2009 Management Press) potřebná a důležitá. Ačkoliv vnímáme současnou krizi jako záležitost ekonomickou, nelze přehlédnout, že reakce podniků ukazují také na krizi managementu, kterému se nedaří na hrozby adekvátně odpovědět. Mezi vedením a řadovými zaměstnanci byl vykopán hluboký příkop a podpalubí odmítá zachraňovat účastníky luxusního večírku na horní palubě.

Podívejme se nyní prostřednictvím klíčových citátů, co tato pozoruhodná kniha nabízí čtenářům, co si z ní mohou vzít manažeři, jímž je především určena, a v čem může být přínosem i všem ostatním.

„Tento projekt je projektem setkání dvou světů: mého světa poradenství v oboru managementu, konkrétněji globálních trhů, a dalajlámova světa tibetského buddhismu,“ píše v úvodu spoluautor knihy Laurens van den Muyzenberk. Byl to právě on, kdo přesvědčil dalajlámu, že socialismus sice na první pohled slibuje mnohé, ale také mnohé zamlčuje. Přesto, že se zbavil poněkud naivního pohledu na ideály socialismu, ponechal si duchovní vůdce přesvědčení, že není správně rozevírat nůžky mezi bohatými a chudými a posuzuje tedy nadále volný trh kritickým pohledem.

„Vládce může nejlépe vládnout své zemi, když nejprve ovládne sám sebe.“ Než se tedy začneme zajímat o to, jak vést druhé, měli bychom zvládnout sami sebe. Buddhismus je postaven na dvou pojmech: pravém názoru a pravém jednání. Pravý názor nemá žádnou hodnotu bez pravého jednání a pravé jednání vede (mimo jiné) k úspěchu v podnikání. Buddhistický pohled je tedy takový, že skutečným vůdcem je ten, kdo přijímá správná rozhodnutí. Ta lze činit, pokud získáme správný názor a „klidnou, usebranou a soustředěnou mysl“.
Myšlení ovlivňované zlostí, žárlivostí, úzkostí či nedostatkem sebedůvěry není schopno vidět skutečnost. Je tedy důležité umět rozpoznat, kdy do naší mysli vstupují negativní emoce, a zabránit jim v tom. V byznysu je přece běžné uvažování založené na (pozitivním) přání a očekávání. Je tedy zřejmé, že negativní a pesimistické založení k úspěchu nevede.

„Pravý názor má dvě složky: proces rozhodování a tři hodnoty či pojmy, jež musí každé rozhodnutí ctít.“ Vůdčí osobnosti jsou neustále vystavovány nutnosti činit závažná rozhodnutí. Nastanou-li obtíže, je důležité je řešit ne z vlastního sobeckého pohledu, ale v zájmu celého podniku a všech lidí v něm.
V první řadě je tedy třeba v rozhodování vzít v úvahu záměr, který nutně musí být dobrý. Druhým bodem je stav mysli, a to nejen vůdce, ale i co největšího počtu lidí kolem něj. Hlavním úkolem manažera v této oblasti je zabránit negativním účinkům. V závěrečné fázi procesu je pak nutno klást si otázku, jaké budou následky rozhodnutí.

„Vůdčí osobnost bude uznávána jen v případě, že jedná v souladu se zásadami, o nichž tvrdí, že v ně věří.“ Poté, co bylo vedení společnosti Enron obviněno z podvodů, řekl jeden z jeho pracovníků: „Chceme čestné vůdce, kteří jsou rozhodní, tvořiví, optimističtí a dokonce i odvážní. Avšak často ani trochu nehledíme na jeden z nejdůležitějších osobnostních rysů, jímž je pokora“.
Pokorný vůdce především naslouchá druhým a cení si jejich názoru. Vedle toho však existují i další vlastnosti, které buddhismus považuje za důležité, například laskavost, vyrovnanost či sebedůvěra. Dalajláma uvádí následujících šest dokonalostí, které by vůdce měl získat: velkomyslnost, etickou disciplínu, trpělivost, nadšené úsilí, soustředěnost a moudrost.

„Uplatňování zásad pravého názoru a pravého jednání představuje náročnou výzvu. Jedině velice nadaný vůdce to dokáže dokonale, aniž by musel cvičit svou mysl.“ Nám ostatním tedy nezbývá, než cvičit. Dobrou zprávou je, že takové cvičení nevyžaduje mnoho času. Základem cvičení je meditace. Vedoucí pracovníci však často namítají, že na ni nemají čas ani klid. Není to pravda. Každou chvíli někde čekáme – ve frontách, čekárnách, v taxíku či na letišti. I pětiminutová meditace má smysl a cvičení nás dokáže na tuto chvíli dostatečně izolovat od okolí. Kniha proto také přináší základní návod, jak cvičení praktikovat.

„Úkolem vůdčí osobnosti je vytvořit organizaci se silným a vřelým srdcem a vidět věci takové, jaké skutečně jsou.“ Jedním ze závažných problému současnosti je skutečnost, že lidé pociťují nedostatek spravedlnosti. Týká se to jak věcí veřejných a státní správy, tak podnikového prostředí.
Chester Bernard ve své knize o úkolech vůdčí osobnosti napsal, že je možno je spatřovat v tom, že zformuluje a vymezí účel, zajistí systém komunikace, získá a udrží velice schopné lidi a povzbuzuje je k tomu, aby ze sebe vydali to nejlepší v zájmu účelu podniku. Zdá se to tedy být jednoduchý „návod“, přesto často nefunguje. Proč? Protože efektivní vedení vyžaduje také schopnost vyvolávat víru – a ne každý to dokáže.
Navíc je důležité umět určit – a prosadit – hodnoty, jimiž se všichni (management i ostatní zaměstnanci) budou při své práci a rozhodování řídit. Vedoucí pak musí umět upevňovat víru v takové podnikové deklarace hodnot.

„Aby mohl vůdce vést buddhistickým způsobem, měl by rozvíjet svůj charakter prostřednictvím uplatňování zásad pravého názoru a pravého jednání.“ Dalajláma k tomu vyjmenovává sedm charakterových rysů ideální osoby: znalost zásad a příčin, znalost cílů a výsledků, znalost sebe sama, znalost míry, znalost vhodné příležitosti a efektivního využití času, znalost organizace a znalost lidí.
Buddhistické učení předkládá nečetné výčty toho, jak se vyrovnat s problémy. V knize je uveden jeden z nich, jemuž se říká Osm světských záležitostí. Týká se našich emocí v závislosti na případech, které se nám v životě stávají, od pocitu stísněnosti při nezdaru až po pocit potěšení, když získáme slávu.

„Buddhistická tradice má na zisk velmi jasný názor. Zisk je pěkným záměrem, pokud se jej dosahuje čestným způsobem.“ Mluvit tedy o tom, že úkolem podniku je vytvářet zisk, je jako bychom říkali, že úkolem člověka je dýchat nebo jíst. Dalajláma je toho názoru, že poslání firmy by mělo být vymezeno spíše jako „vytváření a uspokojování zákazníků“, než jako pouhé „maximalizování hodnoty pro akcionáře.“
Bohatství tedy má smysl, jen pokud je správně využíváno. Jak rozmařilé plýtvání, tak hromadění si zaslouží odsouzení. Buddhisté k tomu používají kontrolní seznam, osm otázek, v nichž se zabývají jak poctivostí jeho nabytí, tak nebezpečím, že nás bohatství připraví o duchovní svobodu.

„Podniky normálně nejsou považovány za strůjce štěstí.“ Jistě to souvisí s častou představou, že se vlastně jedná o stroj na peníze. Touha lidí dosáhnout štěstí (ale i naplnit další potřeby emočního a duchovního rázu) je všeobecná a nezastaví se před branami firmy. Jedním ze způsobů, jak mohou vůdci zvýšit výkony lidí, je prokazování úcty a naplňování těchto potřeb. Protože nezaměstnanost může vést k utrpení v podobě nouze, hladu a ztráty úcty druhých, nemůže se manažer rozhodovat jen podle zájmu akcionářů.

„V duchu buddhistické tradice jsme přesvědčeni o tom, že pověst firmy závisí na tom, zda do své činnosti vkládá vřelé a silné srdce.“ Ze zpráv o firemních skandálech je vidět, že hlavní příčinou pádu podniků bývá bažení vrcholových vedoucích pracovníků po moci, bohatství a slávě (ke stejnému závěru se dobral i Jim Collins ve svém bestselleru „Jak z dobré firmy udělat skvělou“). Opět je tedy namístě poukázat na zásadu pravého názoru a z něj vyplývajícího pravého jednání.

„Vůdčí osobnosti by měly být ostražité vůči určitým postupům, jež zvláště znepokojují veřejnost.“ Jsou jimi zejména podvody v účetnictví, zvyšující se nerovnost odměňování, exploatační praktiky, tržní prosazování škodlivých výrobků či porušování lidských práv a narušování životního prostředí.

„Vedení, které uznává univerzální odpovědnost, je skutečným klíčem ke zdolávání světa.“ Obchodní společnosti se stávají globálně integrovanými organizacemi. Takové podniky, které už ani nemají národní mateřskou firmu, nemohou své zásady firemního občanství či firemní společenské odpovědnosti uplatňovat jen někde. Na druhé straně by ale měly firmy respektovat kulturní, rasovou, náboženskou rozmanitost. Skloubit to dohromady nebývá snadné. Zde se pak projevují kvality podniku a jeho vedení.

„Pokud byste si zapamatovali po přečtení této knihy jen dva pojmy – pravý názor a pravé jednání – a udrželi je v mysli živé, zlepší se vaše rozhodování a zvýší se i vaše spokojenost s životem.“ To jsou slova ze závěru knihy Cesta pravého vůdce. Mimo jiné říkají, že společné dílo dalajlámy a odborného poradce není určeno jen buddhistům a sympatizantům tohoto učení, byť z jeho zásad vychází.

Kniha by neměla scházet v knihovně žádného manažera. Ne nutně proto, aby se jejími zásadami přísně řídil a provozoval podle ní cvičení. Jiný pohled je vždy přínosem, narušujícím „provozní slepotu“. A protože i manažeři, tak jako všichni ostatní, touží po štěstí, a tomu brání zejména ustrnutí a zapadnutí do každodenních vyjetých kolejí, je dobré se seznamovat s tím, co může našemu snažení nabídnout výhybku.

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *